Vstavame casne rano, abychom stihli vychod slunce nad jezerem, spesne snidame tousty, burakovou pastu, zazvorove pivo Bundaberg; na Hardie Boys sice nema, ale budiz; a cerny caj. Nase vcasnost prinesla kyzeny vysledek a uz v 11 vyrazime na trek. Zkousime se posunout pesky po silnici sestce blize ke kopcum. Bohuzel nas zastavile mrtva vacice (nebyla Vesela) a rekla, at se vratime a dame se spis na druhou stranu jezera, ze je tam hezci vyhled. Nelenime, startujeme motorove vozidlo a vydavame se na vychodni stranu jezera po Cemetery Road. Zahy konci asfaltka a zacina sotolina, konecne trochu vzruseni, ktere umocnuje drncici varic na zadi. Prejizdime dreveny most a pokracujeme podle pobrezi. Obcas je videt znacka, upozornujici na zaplavy a fordy. Ford ovsem neni jen auto, nybrz i brod (a brodaci vedi sve). Ze setkani s bystrinou neni zadna sranda jsme poznali hned pri prvnim prejezdu, kde jsme uvizli a uspesne se zahrabali do smesi vody, bahna a kameni. Nepomohly ani klacky pod kola; je to jako hazet klacky pod nohy; ani zabky na nohou pri tlaceni a zatezovani stridave leve a prave strany. Za ctvrt hodiny prijizdi mas vytahuje bodry vesnican s jeho boys a off-roadem. Nazpet pry musime sami, protoze maji napilno, ale vraceji se zitra, kdyby byl problem a to je optimisticka vyhlidka. Jedeme tedy dal, dal asi 200 metru, tam je o dost vetsi brod, ktery uz neni pro nas. Otocka, jedeme k nasemu oblibenemu brodu, rozjizdim auto na 30 km za hodinu, udrzuji rychlost a stopu, voda strika, sterace, vyskok, hlava na strope, dopad, lehke zaboreni prednim taznym hakem a jedem dal. Krasny skok, 9 bodu z 10. Auto drzi, parkujeme ho opodal a konecne vyrazime. Krasnych dvanact hodin, den jak stvoreny na prochazku, slunce nad hlavou, 30 stupnu ve stinu.
Stoupame korytem reky, prelezame ostnate draty (pak ze je zapad svobodny) s ovcemi, obcas stoupneme do koblizky, ale jinak to jde. V zakladnim tabore stavime bobri hraz z kameni, aby nam bozi byli nakloneni. Funguje to, vyslyseli nas! Hned nachazime ovsci stezku, je rovna a jde na vec sturmem, rozumejte temer kolmo. Jak jsme zjistili, ovce nerady traverzuji, zato rady vytvareji schodum podobnou stezku, coz nam usnadnovalo vystup.
Ach slunce, slunce, pali! Nachazime pramen; asi Fuente Ovejuna; a napajime sva vyschla volatka. Mata ve vode uz nestimuluje, alespon se ji polevam.
Abych to zkratil, dostali jsme se stastne nahoru, pojedlim popili, pokochali, pofotili, potili se z predchazejiciho vystupu, a mozna by se tam dalo dalo i dalsi veci na po...Cesta dolu probihala podobne, podel ovcich plotu, po ovcich stezkach plnych trni a bobku.
Treku zdar!
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment