Z Cromwell jsme meli plan jet na Westcoast. Jeste jednou jsme se projeli kolem jezera Hawea, minuli Wanaka a uz jsme stoupali kolem Makarora Forest do Mount Aspiring Forest. A ze to byl nejaky prales. Vodopady, divoka reka, pralesni porost s lianami, kapradim, palmami a porostlymi stromy. Jakmile jsme prekrocili bod zlomu, dostali jsme se do udoli rek Makarora a Haast, obrovske reciste a silny vitr celou cestu udolim podel reky. Ve dve odpoledne se konecne objevil ukazatel Haast Beach a Tasmanske more. Na prvni pohled vetrna a slunecna idylka, kdyby ovsem vitr neval z jihu, nezvedal vysoke vlny a vubec znemoznoval koupani. Nechali jsme plaz plazi a pokracovali jsme nahoru podle pobrezi, ktere lemuji oslehane bonsajovite stromy a palmy.
Asi po 80 kilometrech nam dochazel benzin, bylo ho tak na 10 kilometru. Zadna benzina na obzoru, silnica ne uplne rovna ani z kopecka. Na levacku to bylo, zvlast na 24. prosince. Zastavujeme u motelu, benzin nemaji, zahradnici taky ne. Lesni muz nam znenadani dava 5 litru a benzina je pry jeste 30 kilometru, v Haast zkratka chybi cedule, ze dalsi pumpa je az za 120 kilometru. A znate me, ze s prazdnou nadrzi mivam problemy.
Parkujeme ve Fox Glacier, tocime plnou a hledame ubytovani, Skladame se v hostelu Ivory Towers a mame dve noci na prozkoumani. Kopce okolo jsou zahaleny mlhou, kterou evidentne zavinuji ledovce vsude okolo, mala vesnicka, kravky, bary, jeee-haaaaa. Tady stravime vanoce, k veceri je pizza s cerstvym lososem a spenatem, zmena je zivot. Kazdopadne vecerni pohadka 25. prosince, "Whale Rider" s maory, byla moc hezka.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment